I já jsem jednoho dne vyrostl ze stadia modelářské batolete a při své přeměně ve vyšší vývojový stupeň dospěl k názoru, že: “PŘECI NEBUDU POŘÁD STAVĚT JEN DEKÁLOVÉ VERZE Z KRABICEK? JÁ SI CHCI POSTAVIT I JINÉ STROJE v daleko zajímavější podobě než zvolil ten který výrobce. A tak jsem jednoho dne dospěl k odhodlání zkusit vyrobit vlastní obtisky.

Jenže odhodlání je jedna věc a výroba druhá. Zkusil jsem podle LK nakreslit obtisk na rub papírové lepící pásky. Nebylo to ono. Stejně jako pokusy s namalováním objektu přímo na model..Nejvíc mi v tom překážely vlastní nešikovné ruce a štětce, jež neměly tu správnou velikost.

Ani po koupi stříkací pistole se situace nezlepšila. Šablonky jsem sice jakž takž vyrobit dokázal, ale naprosto přesně je uchytit na správné místo už ne. Stejně jako nepoškodit přitom předchozí nástřiky a !nepodstříknout šablony.

Nevím, zda to napadlo přímo mne či do mne musel kopnout kolega z kanceláře, ale s objevením se prázdných obtiskových papírů ve formě transparentních pruhů na aršíku od Propagteamu. Tou dobou jsem patřil ke šťastlivcům majícím přístup ke scanneru a ke kvalitní černobílé laserovce s rozlišením 600 dpi. Zkusil jsem naskenovat z dostupné literatury konkrétní označení letounu. Pak jsem mu v grafických editorech zarovnal hrany, vyčistil drobné nepřesnosti a jevy dané nekvalitou podkladů. To jsem zkusil vytisknout na obtiskový papír a získal tak konečně alespoň možnost výroby černého označení. Vznikla tak několik pro mne zajímavějších letounů.

Člověk je tvor zvídavý a tak jsem po čase zkusil podobným způsobem získat obtisky i na barevné laserovce. Mé Aero Ae-02 a jeho kokardy jsou jediným důkazem těchto pokusů. Bílá samozřejmě musela být natřena jako podklad. Vzhledem k malému rozlišení (300dpi) a nepěknému rozkladu barev jakož i absenci bílé jsem tuto variantu zavrhl, neboť se na obzoru objevila lákavější varianta.

V diskusní skupině na internetu jsem se dozvěděl o existenci tiskárny, která bílou barvu zná. Následující téměř detektivní pátrání odhalilo výrobce i nejvhodnější typ. Jednalo se o Alps DP-5000, dnes dodávané firmou OKI pod stejným číslem. Dále to chtělo už jen maličkost, sehnat ji. Naštěstí jedem můj známý potřeboval na čas něco podobného a tak asi rok po vyhlédnutí oběti se Alpska objevila u mě doma. Přál bych všem modelářům zažít ten pocit. Cítil jsem se opravdu nádherně po rozbalení toho “zázraku”. Jakmile jsem ji připojil a začal pokusy, pocit mě přešel. Nadlouho. Odpoledne a večery trávené u počítače a výsledky pouze záporné. Nastavení různých hodnot je v ovladačích opravdu hodně a mé obtisky pořád nevypadaly podle mých představ. Už jsem měl tendence prohodit tiskárnu oknem na zahradu, ale přeci jen jsem vyzkoušel “vypnout všechno” a najednou jsem držel v ruce první téměř dokonalé čs. znaky. Takže následovalo období tvorby podkladů.

Během pokusů jsem zjistil, že s “vyčištěnými” bitmapami nevystačím. Po vytištění to nebylo to pravé. Takže jsem se pro změnu učil Corel a trasování naskenovaných objektů pro převod do vektorové grafiky. Při tvorbě podkladů jsem se již naučil postupovat obezřetně a jakýkoliv kreslený podklad si ověřovat na fotografiích. Nevěřili by jste, kolikrát již jsem zjistil opravdu závažné rozdíly. Snad nejdrsnější přístup jistého nejmenovaného malíře byl u jednoho z civilních letounů. Na bokorysu byla klasická imatrikulace psána “hranatým” písmen, na fotografiiích je však jasně viditelné tehdy obvyklé kulaté písmo. Podceněné či přeceněné rozměry výsostných znaků jsou také časté. V úvahu také musíte vzít skutečný rozměr dané plochy na modelu a případným nepřesným rozměrům modelu budoucí obtisk trochu přizpůsobit. Stejně tak různé lemy a tenké čáry asi nelze vytisknout v odpovídajícím rozměru a je nutné někde trochu přidat. Klasickým případem je lem čs. předválečných znaků. Osvědčilo se mi pro modely tento lem oproti skutečnosti zhruba zdvojnásobit.

Samotný tisk na Alpsce DP má díky existenci bílé barvy a “díky” podivné logice driverů několik specifik. Jako první vrstvu musíte tisknout vše co chcete mít bílé či bíle podloženo samostatně a s nastavením ovladače na jednobarevný tisk bílou barvou. Vše co má být bílé pak musí být v tu dobu v souboru zbarveno pokud možno černě. Jasné a logické ne? Stejně tak si musíte zaškrtnout ve volbách i podržení papíru v tiskárně. Pokud by ho vyjela ven, už nikdy ho nedokážete dostat zpět s potřebnou přesností. Druhou, barevnou vrstvu můžete aplikovat po navrácení objektů do jejich původního barevného stavu. Tiskárna vždy pro každou barvu papír znovu posune na počátek a vytiskne danou základní barvu. Mimochodem, její soutisk by jí někteří profesionální výrobci mohli závidět.

Z daného postupu to není tak úplně patrné, ale úpravu objektů pro fázi první – bílou a pro druhou – barevnou je vhodné si vyzkoušet nanečisto. Největším problémem bývají objekty s velmi tenkou obrysovou čárou či složené z neěkolika menších obrysových a výplňových. |Při tisku z jedné vody načisto to člověku může způsobit nepříjemné chvilky, chvíle i dlouhé půlhodiny než to všechno zase znovu vrátí jak to bylo a má být. Dokonce Vám to může i tisk zkazit. Po vyjetí obtisků z tiskárny se k nim chovejte s největší opatrností, jsou velmi náchylné k odření.

Další složitou kapitolou je výběr laku pro přestříkání obtisků. To je nutné pro to, aby se vám obtisky ve vodě nerozplavaly po celé hladině. Pak by jste mohli jednotlivé písmenka skládat velmi dlouho. Naopak, pokud budete nanášet objekty kompaktního tvaru, lak aplikovat nemusíte. Obtisky jsou vzhledem ke své minimálmí tlouštce sice náchylné kpřelezení na druhou stranu papíru, na prst či ke zmuchlání na povrchu modelu, ale s jemným přístupem a vhodným štětečkem se dá dosáhnout kýženého výsledku. No ale zpět k laku. Obtisky zjevnbě nesnášejí některé syntetické laky. Nejvíce z vyskoušených zatím Humbroll. Toluenový lak Modelmaster také trochu. To se pak svraští a ne vždy se vyrovnají do původního stavu. Samozřejmě nejlépe se chovaly s akrylovými laky. Vyzkoušel jsem jich několik a u některých se vyskytl problém, že po nanesení a uschnutí akrylová vrstva zbělala. Proto jsem hledal ještě dále ve snaze najít bezproblémový postup. Po přetření obtisků přípravkem Decal Cote od Humbrolu jsem je pak mohl stříknout rychleschnoucím toluenovým lakem od Model Masteru a toto řešení bylo asi nejjednodušší. Nicménšěje to asi přísně individuální záležitost a třeba Sandman, jeden z tvůrců těchto stránek používá bez problémů naředěný lak od Revellu. V jakém poměru, to už se musíte zeptat jeho. Nicméně hledáme dále, neboť je jasné, že nejjednodušší by teoreticky měl být tisk přímo na obtiskový papír. Momentálně se jej snažíme sehnat. Takže snad budu za pár týdnů schopen připsat ještě pár řádek o této problematice.

Ovšem i tisk na Alpsce má některá omezení. Pokusím se je zrekapitulovat:

A) Barvy jsou taktéž jako u laserovky a inkoustovky rastrované. Rastr je při dobrém nastavení viditelný ze vzdálenosti menší než 20 cm. Tam kde to je možné používám raději základní barvy. Bohužel základní modrá je příliš tmavá. U velmi malých emblémů je však rastrovaná barva nevhodná.

B) Bílá barva se musí tisknout ve speciálním nastavení. To podstatně komplikuje tisk.

C) Obtisky jsou poměrně tenké a pro dobrý zhled vyžadují dokonalé přilnutí k povrchu. Protože však nemají podkladový lep, musíte jej na dané místo předem nanést. Mně se osvědčil klasický naředěný Herkules.

D) Tisk je poměrně drahá záležitost i na modelářské poměry.

Tisknout lze na papír minimálních rozměrů 10 x 10 cm, takže pokud pak tento zbytek nezaplníte celý, můžete zbytek zahodit. Tisknutí na A4 po malých částech je možné, ale po ostřihnutí vlastně ztrácíte další papír v nově vzniklém horním okraji (netisknutelná oblast). Ten je u této tiskárny poměrně velký.

E) Černá barva má daleko horší přilnavost a místy se už při tisku odlupuje. Nelze se na ni stoprocentně spolehnout. Ale u této závady opravdu netuším, zda jsem jen neměl smůlu na nekvalitní pásku.