Model obsahuje 17 dílů z resinu a 3 rozměrné planžety fotoleptaných součástí, vše ve výborné kvalitě, odpovídající standardu firmy Extratech. Celá horní příhradová konstrukce je tvořena jedním dílem, obdobně, každá z noh se skládá ze dvou dílů (a řady drobností, samozřejmě…).

Návod je zpracován vcelku přehledně, na jedné straně obsahuje fotografii jeřábu, totožnou s obrázkem na víku krabičky, a rozkres součástí, na druhé straně pak vlastní stavební návod a pokyny ke zbarvení modelu. Ačkoliv stavba není příliš složitá a počet součástek také není nijak závratný, bude sestavení tvrdým oříškem, protože poměrně vysoká a vratká konstrukce bude náročná na absolutní přesnost při lepení.

Takže spokojenost. Nebyl bych to ale já, abych neměl nějaké připomínky… Takže: a) opěrné nohy byly ve skutečnosti z kulatých trubek, které plochý fotolept věrně nezobrazí; b) konstrukce horního příčného ramene byla z ocelových profilů (I, U, L) – model pracuje s “dvourozměrným zobrazením”, daným technologií fotoleptu, a c) v modelu naprosto schází znázornění řetězového pohonu kočky a vedení lana pro zvedání břemen, včetně příslušných kladek, což je při průhledné příhradové konstrukci dost podstatné. A poznámka pro totální puristy: pokud by měl být řetěz v měřítku 1/72, musel by mít cca 40 článků na 1 cm délky…

Vynikající volba doplňkového typu techniky pro dioráma! Tento jeřáb, někdy uváděný i jako “Strabo”, vyráběla od roku 1942 firma S. Fries & Sohn ve Frankfurtu. Jeřáb byl součástí výbavy opravárenské roty každé německé tankové divize, kde sloužil především ke snímání věží tanků Panther a Tiger a k manipulaci s břemeny do hmotnosti 15 tun. Další jeřáby tohoto typu najdeme u jednotek, odpalujících rakety A 4 (V-2), kde sloužily k překládání raket z železničních vagónů na transportní přívěsy typu Vidal a následně na přívěsy typu Meiller, ze kterých byly i odpalovány.

Jeřáb se dal snadno složit a přemístit po silnici jako přívěs nákladního automobilu – za tím účelem měl dvě osy se standardními dvojitými automobilovými koly o průměru 1040 mm. Z transportní do pracovní polohy bylo díky jednoduché konstrukci (skládací trubkové nohy a tahy z ocelových drátů, napínané ručními vrátky) jeřáb možné vztyčit za dvacet minut. Pojezd kočky a zdvih břemen byl poháněn elektromotorem o výkonu 10 koňských sil, v případě výpadku proudu bylo možné jeřáb ovládat ručně, pomocí řetězů.