"FT17 in Dieppe"

France, 1943
 

Měřítko: 1/72

 Základní kit: Matchbox PK176 1/76 (spolu s tankem Char B.1bis), bez dodatečných dílů

Figurky: AB Figures Pz05 (jedna s upravenou hlavou)

   

   

Historie:

K 10. květnu 1940 měla Francie stále ještě k dispozici 534 tanků Renault FT17, z nichž asi 500 padlo do rukou Němcům. Předpokládám, že není nutné komentovat omezenou hodnotu tohoto maličkého obrněného vozidla. Číslo “17” v jeho názvu pravdivě vypovídá o roku jeho zařazení do služby: 1917 ! A “FT” znamená “Faible Tonnage” (doslova “Slabá tonáž”). Osádka se skládala ze dvou mužů: řidiče a střelce. Vstup do vozidla byl velkým poklopem v čelním pancíři a na zadní straně věže byl nouzový výstup.

Nicméně, v počátku své služby tank FT17 předběhl svou dobu a byl to skutečný exportní úspěch. Prodával se do Spojených států, Kanady, Belgie, Brazílie, Číny, Španělska, Estonska, Finska, Řecka, Íránu, Japonska, Litvy, Nizozemí, Polska, Rumunska, Švýcarska, Československa, Jugoslávie a s malými modifikacemi i do Itálie a Ruska.

FT17 se vyráběl v různých verzích, odlišujících se výzbrojí ve věži:

-         kulomet 8mm Hotchkiss nebo 7,5mm Reibel (okolo 1000 kusů), kulatá nebo osmihranná věž

-         37mm kanón (asi 1800 kusů), kulatá nebo osmihranná věž

-         75mm kanón (asi 600 kusů).

Malý počet těchto vozidel byl postaven také ve speciálních verzích, z nichž se zmíníme pouze o buldozeru, protože i ten byl používán německými silami. Modifikace, které na ukořistěných tancích Němci udělali, byly minimální. V případě FT17 spočívaly více méně v novém nátěru šedou barvou a namalování trámových křížů. Oficiální název byl Panzerkampfwagen 17/18 R 730 (f). Označení “18” bylo zavedeno Němci, aby se odlišila vozidla s pozdějším modelem kulaté věže typu Berliet.

Vzhledem k tomu, že maximální rychlost tohoto tanku bylo svižných 8 km/h (5 mph), dospěli němečtí taktikové po důkladném vyhodnocení k závěru, že vozidlo se opravdu nehodí pro jejich bleskovou válku a tak jich byla většina přidělena cvičným jednotkám nebo byly využívány pouze staticky. V roce 1941 jich bylo velké množství zakopáno podél francouzského pobřeží Lamanšského průlivu. Někdy se použilo celé vozidlo, jindy jenom věž. Tyto archeologické ozdůbky pak sloužily až do roku 1945.

   

Fotografie:

V materiálu č. 1 jsem našel fotografii, která mne inspirovala k tomuto malému diorámatu. Ukazuje využití FT 17 s 37mm kanónem jako bunkru v ulicích Dieppe v roce 1943, tedy po výsadku z 19. srpna 1942. Pro toto dioráma jsem trochu posunul čas zpět, abych ukázal, jak dva pracovníci Organizace Todt odpočívají po práci na tomhle maličkém tanku. Netuším, kdy se to stalo, takže to mohlo být před těmi dramatickými událostmi. Hrubým odhadem jsem scénu zasadil do jara 1943.

Stavebnice Matchbox:

Stavebnice Matchbox umožňuje modeláři vybrat si mezi FT17 s 37mm kanónem nebo s 8mm kulometem Hotchkiss v osmihranné věži. Vzhledem k tomu, že na obrázku je zřetelně vidět  37mm kanón, rozhodl jsem se pro něj. Matchbox rovněž nabízí „ostruhu“, která se na tank FT17 často montovala, aby se zlepšily jeho schopnosti překonávat zákopy. Nemontovala se ale vždy a na obrázku jsem ji nezaznamenal (i když tato část na něm není příliš zřetelná)., takže jsem součástky ostruhy uložil do krabice s náhradními díly.

Model jsem neměřil, když ale slepíte díly dohromady, výsledek se velmi podobá FT17 a to mi ke štěstí stačí. Na svůj věk a měřítko není úroveň detailů vůbec špatná. Obtisky vám dávají na výběr ze dvou francouzských strojů z roku 1940. Já jsem je nepoužil, ale většina obtisků Matchbox je na svůj věk docela dobrá. Alespoň na aršíku vypadají obtisky dobře. Pásy jsou z měkkého vinylu, mají ale přiměřenou míru detailů. Když to shrneme a podíváme se na cenu, kterou jsem za kit zaplatil, můžete být jen těžko zklamáni (1). Vzhledem k tomu, že tyto staré modely Matchbox v současné době recykluje Revell, mohu jen doufat, že i z něho udělá nějaké combo s figurkami.

 Stavba:

Tento model jsem začal stavět před více než deseti lety (!) a nevzpomínám si, že bych tehdy během stavby pořizoval nějaké fotografie. Ostatně, nenapadlo mne to ani u pozdějších prací na tomto modelu. Abych byl upřímný, je to v podstatě stavba rovnou z krabičky, tedy něco, co dokáže snadno každý modelář s alespoň minimální zkušeností.

Nejdůležitější úpravou je odstranění spodní části podvozku, umožňující „zakopání“ vozidla bez nutnosti mít vysokou základovou desku a zahloubit otvor pro tank. A pro ty z vás, kteří hledáte fotoleptané díly: ne, na tomhle děťátku žádné nejsou!

 Nátěr:

Základní barva: Testors Panzergrau. Ačkoliv Němci začali natírat některá vozidla tmavě žlutou  (Dunkelgelb) od února ’43 (a všechna od dubna ’43), předpokládám, že tohle vozidlo rozhodně nebylo nejvyšší prioritou pro přetírání (tedy, pokud předpokládáme, že snímek byl pořízen po tomto datu). Kromě toho je na fotografii viděl velmi tmavé vozidlo a bez jakéhokoliv označení. To nás nemůže překvapit, když víme, že se vlastně jednalo o bunkr. A zároveň velmi malý!

Možná je to mou neohrabaností, ale s některými barvami Testors’ mívám problémy. Co je ještě horší, problémy mívám s těmi, které chci nejvíce používat. Toto je jedna z nich. Problém? Barva reaguje s ředidly ještě i po měsíci (a to ji neředím kyselinou dusičnou).

Ano, vím, měl bych nátěr chránit vrstvou čirého akrylátového laku, ale to já nedělám. Tento problém ale nemám s barvami Revell nebo Humbrol, ani s jinými odstíny od Testors. Je tady v publiku nějaký chemik?

Kde jsme to skončili? Ano, základní nátěr Panzergrau (v podstatě to může být jakákoliv tmavá šedá, třeba Revell 78 nebo Humbrol 67), a pak několik „speciálních efektů“.

Nápad: FT17 už na začátku roku 1943 nebyl žádný mladík a předpokládám, že to bylo více nebo méně znát. Začal jsem proto washem odstínem “Přírodní umbra” (olejové barvy Taelens, odstín 408)  a pak jsem stejnou barvou zdůraznil některá konkrétní místa (kolem svarů a nýtů). Rezavé skvrny jsem znázornil “Pálenou sienou” (odstín 411). Vždy pracujte ve směru zemské přitažlivosti (máte-li pochybnosti, kterým směrem to je: shora dolů).

Pásy jsem nechal nenabarvené (měkké gumové pásy mají přirozenou barvu kovu), pouze jsem je marnotratně pokryl olejovými barvami výše uvedených odstínů.

 Dioráma:

Abych zůstal věrný fotografii, která mi posloužila jako předloha, postavil jsem ze dřeva (krabice od doutníků) s pomocí tmelu Polyfilla stěnu v pozadí. Stěnu jsem pak vyryl a natřel cihlově červenou (cihly, brick red) a břidlicově šedou (břidlici, slate). Pro kameny v rozích se perfektně hodí šedá barva kamene (stone grey). A pro ty, kdo potřebují přesné kódy RAL: porozhlédněte se venku, až přestane pršet. ;-)

Důležité je dát každé cihle trochu odlišný tón a vyhrát si s washi. Malé svislé pramínky, začínající v rozích, jsou vždycky hezké. Mějte na paměti, že washe mají tendenci ztmavit základní barvu.

Stromy pocházejí z pytlíku, který jsem si koupil v zahradnických potřebách za rohem. Nevím, k čemu měly původně sloužit, ale pro tenhle účel jsou perfektní. Barevně jsem je obohatil pomocí tmavohnědého washe a rozjasnil různými odstíny zelené.

Terén je z jemného písku, nasypaného na vrstvu rozředěného bílého lepidla, smíchaného s širokou škálou hnědých pastelů. Ty drží na místě pomocí směsi terpentýnu, matného laku a barvy Humbrol 72.

Rámeček je starý a velice levný fotorámeček.

Kamuflážní sítě jsou vyrobeny z gázy. Jedna je srolována a zafixována zředěným bílým lepidlem, ta druhá je trochu potrhaná. Tu jsem natřel nestejným tmavohnědým washem, tu první jsem pomaloval právě vynalezeným kamuflážním schématem. Lopata je z plastové fólie a vytaženého kousku „stromečku“.

Figurky

Figurky jsou ze sady PZ05 (AB Figures – bílý kov). Sedící postava dostala hlavu od jiné figurky ze stejné sady. Protože jsem předpokládal vysokou pravděpodobnost, že pracovníco Organizace Todt dělali výkopové práce (zodpovídali také za vybudování většiny opevnění na Kanále), namaloval jsem je jako kopáče. Figurky a informace o Organizaci Todt jsou velmi vzácné a tak jsem při jejich malování mohl postupoval docela volně a svobodně. Boty jsou černé, kalhoty středně hnědé (Humbrol 118 nebo 119), jak ukazuje obrázek v pramenu č. 3. Jedna figurka má světle hnědou košili, druhá svetr a šle. Vzhledem k tomu, že ty mohly být civilního původu, předpokládám, že se na ně bude hodit jakákoliv tlumená barva. Já jsem si vybral světlou šedohnědou (Humbrol 72). Obě figurky dostaly wash tmavě hnědou barvou a trochu dry brushe světlejšími odstíny. Žádná z figurek nemá označení (protože na sobě nemají saka). Tváře jsem nejprve namaloval jasně bílou barvou, přes kterou přišel červenohnědý wash (Taelens 411). Tmavší části tváří jsem zvýraznil směsí barev Taelens 408 a 411, zatímco pro světlejší části jsme použil směs odstínu 411 a bílé. Celý proces je velmi rychlý a pro toto měřítko je více než dostatečný.

Epilog

S předpokladem, že pro stavbu slušného modelu nepotřebujete žádné drahé doplňkové části, jsem se zúčastnil belgické národní soutěže 2005 a (k mému překvapení) jsem vyhrál první místo v kategorii „Dioráma, všechna měřítka“.

Poznámka

 (1) Mluvím o původní koupi. Na flanderském modelářském festivalu 2005 jsem tuto stavebnici viděl na prodej za neuvěřitelných 40 € . Kdybych to jenom věděl dříve… 

Prameny 

  1. Beutepanzer unterm Balkenkreuz, Französisiche Kampfpanzer, Waffen Arsenal Band 121, W. Regenberg & H. Scheibert.
  2. Beute-Kraftfahrzeuge und -Panzer der deutschen Wehrmacht, Militärfahrzeuge 12, W.J. Spielberger, Motorbuch
  3. Wehrmacht Auxiliary Forces, Men-at-arms series 254, N. Thomas, J.J. Jurado, S. McCouaig, Osprey
  4. Jens O. Mehner,  private communication via Missing Lynx website, http://www.missing-lynx.com/

 

  Haelterman Rob (IPMS/ Belgie N019)

pro “Smallscale AFV”

2005